Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Konec levicového snu o Straně zelených

7. 12. 2017 8:12:17
Zelení v parlamentních volbách propadli. Propadli jsme dokonce i pod výsledek z roku 2002, kdy se žádná kampaň nedělala, a přesto tehdy Zelení získali téměř o procento hlasů více než v letošních volbách.

O příčinách volebního pádu Zelených se již řeklo hodně. Matěj Stropnický se vzdal pozice předsedy a uzavřel tak kapitolu s názvem „Posun Zelených doleva“. Ta je po mém soudu hlavní příčinou celého neúspěchu. Samozřejmě vedle vnějších vlivů, jako jsou velká roztříštěnost poltického spektra a nástup populistických stran.

Zelení v ČR nejsou zelenými západní Evropy

Jedním z klíčových omylů vnímání českých Zelených je slepá úvaha o tom, že musíme přeci být jako naši západní kolegové. Ano, je to jednoduchý koncept, okopírovat program a komunikaci našich západních kolegů. Nicméně český historický kontext je úplně jiný. Environmentální hnutí v Československu se zrodilo jako boj za přírodu a čistý vzduch proti komunistickému systému, který ekologické aspekty průmyslové výroby dlouho na úkor zdraví obyvatel a přírody přehlížel a bagatelizoval. Logicky se tak formoval blok obyvatel, kteří bojovali proti komunismu, protože chtěli čistou přírodu, zdravé plíce a také svobodu pro politické vězně. Neboť spravedlnost a cit pro lidská práva je vedle ekologie druhým stěžejním aspektem zeleného hnutí. Tuto náladu společnosti dobře podchytil v letech 2005 a 2006 Martin Bursík, kterému se podařilo v momentě malé konkurence na liberálním středu nabídnout zelenou alternativu, která získala širší podporu také z generace aktivistů proti systém před rokem 1989.

Do určité míry byl ale tento fakt důvodem neshod uvnitř Strany zelených, která podle některých tehdy udělala příliš mnoho „pravicových“ kompromisů, a to vedlo k eskalaci vztahů uvnitř strany, která byla vidět i navenek a vysloužila nám nálepku rozhádané strany. Která strana ale není do určité míry uvnitř rozhádaná? Eskalace vztahů bohužel vedla i k ostudné „podpoře“ volby Václava Klause prezidentem ČR. Definitivní ostudou byla účast na neslavném pádu Topolánkovy vlády, na němž se podíleli i někteří nynější členové a členky SZ.

Následný vývoj Zelených po odchodu Martina Bursíka byl spojen s Ondřejem Liškou, kterému se povedlo stranu stabilizovat. Držením středového kurzu nás sice do sněmovny nedostal, ale volební výsledek nad 3 % garantoval možnosti fungování strany na všech úrovních, dokonce se díky dojednávání koalic dařilo uspět v senátních volbách. Ondřej Liška z čela strany odešel po neúspěšných volbách do Evropského parlamentu a otevřela se příležitost pro jiné směřování strany. Směřování, které se sice začalo více blížit západním zeleným, ale šlo proti kontextu a reáliím českého prostředí.

Levicový komunikační pád

Matěj Stropnický na sjezdu v lednu 2016 pochopil svou životní šanci a uspěl v kandidatuře na předsedu. Někteří delegáti tehdy říkali, že přece není co zkazit a že Zelení potřebují výraznou tvář v čele. Bohužel se ukázalo, že bylo co zkazit a že výrazná tvář v čele je sice dobrým tahem, ale nedoprovázela ji jasná komunikace navenek, která by byla v souladu s programem strany, a zejména tématy, jež zajímají voliče, kteří uvažují o volbě Zelených. Matěj Stropnický se namísto státnického smiřování a chytré komunikaci témat po prvním roce předsedování zařadil do kategorie nesympatického a spíše negativního radikála. Teze o omezování létání, nezřetelný postoj vůči NATO, neschopnost jasného a včasného vymezení se vůči Zemanovi či neschopnost jasné veřejné podpory Tibetu při návštěvě čínského prezidenta v roce 2016 bohužel stačily k tomu, aby nás liberální střed přestal poslouchat, zatímco žádný levicový volič nepřišel. Volební kampaň pak ve finále zřejmě fungovala spíše kontraproduktivně, kdy smířlivý tón a neutrální témata byla radikální postavě mezi lídry kandidujících stran málo uvěřitelná. Výsledek 1,46 % tak spíše reflektuje celé období předsedování Matěje Stropnického než volební kampaň. Ostatně v rámci kampaně v ulicích Prahy byla osoba předsedy dotazem každého druhého kolemjdoucího. Realitou je současně i fakt, že lidé nečtou volební programy, ale rozhodují se často podle mediálních zkratek, názorů kamarádů a sousedů a podle dojmů. A tomu se musí podřídit i komunikační styl programu – jasně, stručně a bez radikalismů komunikovat důležitá témata. Nepochopení tohoto zásadního zadání je dalším dílkem do mozaiky levicového pádu Strany zelených.

Kam dál se Stranou zelených – komunální přežití

A kam dál mají kráčet Zelení? Pro možnost restartu je nutný také restart v nejužším vedení strany. V lednu budeme volit nové předsednictvo a s ohledem na výše uvedené je nutností, aby nové vedení bylo především týmem, který se nedívá doprava ani doleva, ale zcela pragmaticky změní kurz komunikace zelených témat navenek. Méně ideového vyhrocení a více zápalu pro skutečně zelená témata a hodnoty. V roce 2018 je totiž zásadním úkolem obhájení pozic v komunálních volbách. Komunální politici totiž tvoří základ zeleného know-how, proto bude na novém vedení vdechnout cca 300 komunálním zastupitelů naději, že má smysl pokračovat dál. I proto by mělo nové vedení být mixem zkušených komunálních tahounů společně s tematicky vyprofilovanými osobnostmi. Toto vedení se také musí shodnout na základních politických konturách politického stylu Zelených pro roky 2018–2019 nad rámec komunálních voleb. Vycházet bychom měli dle mého názoru z těchto bodů:

  • pravo-levé vnímání politiky je překonané,
  • jsme především Zelení, nikoliv levicoví nebo pravicoví,
  • hodnotový základ Zelených vychází z ochrany životního prostředí, sociální spravedlnosti a důrazu na lidská práva (a také práva zvířat),
  • Zelení jsou hradbou proti narůstajícímu populismu a xenofobii,
  • Česká republika jednoznačně patří do NATO a je hrdým členským státem Evropské unie.

A s tímto budovat širší koncept naší veřejné komunikace. Zásadní změna naší komunikace je, myslím, jedinou nadějí na budoucnost Zelených; a řekněme si to upřímně, jde o hodně. Zelení jsou se svým důrazným akcentem na otázky životního prostředí opravdu hodně potřeba.

Autor: Ondřej Mirovský | čtvrtek 7.12.2017 8:12 | karma článku: 16.73 | přečteno: 1092x

Další články blogera

Ondřej Mirovský

Plíživý návrat komunistů

Včera se z Poslanecké sněmovny vyvanul silný závan nechutného smradu. Pozitivní na tom je, že Česká republika tím zároveň učinila důležitý vědecký objev.

1.12.2017 v 10:30 | Karma článku: 38.74 | Přečteno: 3360 | Diskuse

Ondřej Mirovský

Srpen 1968 očima Husákových dětí

Známe to z filmů a vyprávění našich rodičů, kterým se při pomyšlení na dny před 49 lety vždy zrychlí tep. Ten pocit, kdy do vaší země přijedou tanky od „přátel“, aby bylo hluboko zašlapáno zrnko naděje socialismu s lidskou tváří.

21.8.2017 v 13:51 | Karma článku: 20.46 | Přečteno: 910 | Diskuse

Ondřej Mirovský

Co musíme v Praze udělat pro rozvoj elektromobility a snížení znečištění ovzduší?

Kolísající se ceny benzínu a nafty, nemoci dýchacích cest a znečištěné ovzduší – to jsou důvody, proč se už desítky let hledá náhrada za auta se spalovacími motory. Vše nasvědčuje tomu, že v budoucnu budeme jezdit v elektroautech.

9.6.2016 v 20:32 | Karma článku: 12.08 | Přečteno: 386 | Diskuse

Další články z rubriky Politická aréna - pro politiky

Kateřina Konečná

Kebabová aféra

Ráda bych se vyjádřila k dalším fámám, které se v ČR šíří v souvislosti s tzv. kebabovou aférou. Upřímně musím říct, že nad touto reakcí mi zůstává rozum stát.

11.12.2017 v 18:24 | Karma článku: 19.44 | Přečteno: 561 | Diskuse

Jana Černochová

Rodící se koalice neochotných

Před několika dny jsme na výboru pro obranu projednávali rozpočet ministerstva obrany na příští rok. Jedná se o jeden z nejdůležitějších dokumentů roku, který mají poslanci k projednání.

11.12.2017 v 9:22 | Karma článku: 18.92 | Přečteno: 644 | Diskuse

Radek Rozvoral

Soud za uprchlické kvóty aneb legalizace ekonomických imigrantů po bruselsku!

Česká republika přestává být suverénní zemí, jelikož diktát Bruselu je stále hlasitější a hlasitější a přikládá stále více pod kotel směrem k přerozdělování ekonomických imigrantů.

11.12.2017 v 7:02 | Karma článku: 37.95 | Přečteno: 1094 | Diskuse

Alois Sečkár

Zbraně v České republice nechceme?

Češi nedostanou ústavní právo nosit zbraň na svou obranu. Senát tuto změnu považuje za nevhodnou a odmítl ji podpořit.

8.12.2017 v 13:18 | Karma článku: 43.39 | Přečteno: 3725 | Diskuse

Petr Skřivan

Zbraně NE - s pozdravem váš senát

Senát zamítl novelu ústavního zákona o bezpečnosti. Senát se postavil na stranu EU, potažmo na stranu Evropské komise která prosadila nesmyslnou směrnici. Zmíněná novela byla přímou reakcí na směrnici EK a měla střelcům pomoci.

7.12.2017 v 9:41 | Karma článku: 34.33 | Přečteno: 958 | Diskuse
Počet článků 25 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1583

Spolupředseda Strany zelených v Praze

Zastupitel hlavního města Prahy

Zástupce starosty MČ Prahy 7





Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.